Životopis Jacka Londona

Obsáhlý životopis Jacka Londona, který jsem napsal pro tento web. Můžete si ho přečíst buď rozkliknutím článku, nebo kliknutím na záložku životopis.

Americký spisovatel Jack London (vlastním jménem John Griffith Chaney, jméno London později přijal po nevlastním otci) se narodil roku 1876 v San Franciscu jako nemanželské dítě do chudých poměrů. Matka se o něj příliš nestarala, a tak se o Jacka starala jeho nevlastní sestra a černá zdravotní sestra, která byla jeho kojnou. Oba jeho biologičtí rodiče se velice zajímali o astrologii a okultismus. Svého biologického otce nikdy nespatřil.

Základní školu vyšel ve třinácti letech. V devatenácti letech začal studovat střední školu a látku, určenou na tři roky studia, zvládl za rok. Aby měl na studium, pracoval na své škole jako pomocník školníka. Hned poté se sám připravil ke zkouškám na Kalifornskou univerzitu a byl přijat, ale ještě před absolvováním, roku 1897, musel školu opustit – jednak kvůli nedostatku peněz, ale také proto, že rodičům bohatých studentů vadily jeho levicové názory a vliv, jaký by mohl mít na jejich děti. Tyto rodiče provokovalo také to, že má, navzdory těžším podmínkám, mnohem lepší studijní výsledky než jejich děti. Nutno říct, že mu to ani příliš nevadilo. Po necelém roce usoudil, že mu vysoká škola nemůže dát to, co samostudium. Věci zde vyučované pokládal za nudné a zbytečné. Mnohem větší význam tak v jeho životě hrálo samostudium, které získával z knih z oblasti filozofie a dalších společenských, ale i přírodních věd.

Vydělával si již od devíti let, kdy pracoval jako kamelot (a zde také vznikla jeho láska ke čtení). Po základní škole pracoval jako tovární dělník v konzervárně (pracoval až 18 hodin denně), a stěží tak živil zbytek své rodiny. Těžká sociální situace ho donutila živit se rok jako „ústřicový pirát“ a pašerák. Potom přijal místo pomocného strážníka na rybářské hlídce, odkud později odešel zhnusen korupcí (popsáno v knize Povídky rybářské hlídky). Následně na sedm měsíců odjel jako námořník na lov tuleňů, aby uchránil rodinu před hladem. Po návratu přijal špatně placenou a extrémně náročnou práci v továrně na spřádání konopí, která přispěla k jeho alkoholismu (sám o tom píše v knize Démon alkohol, která významně přispěla ke schválení prohibičního zákona, ačkoli sám London prohibici nikdy nepodporoval). Poté začal pracovat jako topič v elektrárně. Roku 1894 vytáhl spolu s armádou nezaměstnaných na Washington s cílem dosáhnout veřejných prací pro nezaměstnané, akce však skončila neúspěchem. London se toulal jako tulák po Spojených státech (inspirace pro pozdější knihu Cesta) a zanedlouho poté byl odsouzen za potulku (vězeňské poměry později kritizoval v knize Tulák po hvězdách). Právě díky poznání Spojených států a sociální nesouměřitelnosti se rodí Londonovi levicové názory. Ještě jednou pak vyjede jako námořník. Chvilku po odchodu z univerzity, když mu bylo 21, pracuje v prádelně, pak ovšem vypuká na Aljašce zlatá horečka a Jack se na ni jako zlatokop vydal – sice zázračně nezbohatl, ale zlatokopové a aljašská příroda daly námět pro mnoho dalších knih a povídek. K těžení zlata se tu vůbec nedostal, živil se příležitostnou výpomocí a hlavně vyprávěním příběhů, za které mu ostatní dávají jídlo a nocleh. Krátce před návratem těžce onemocněl, a slíbil si, že jestli přežije a vrátí se, stane se spisovatelem. Po návratu svůj slib plní a snaží se získanou inspiraci využít k psaní, ale potřebuje také peníze. Udělal zkoušky u státních pošt, ale dobře placené a doživotně jisté místo pošťáka odmítl, aby se mohl naplno věnovat samostudiu a psaní, i když přitom trpěl hladem. Ve volném čase a po nocích psal povídky. Jednu z jeho prvních povídek Tisíc smrtí otiskl časopis Black Cat (v autobiografickém Martinu Edenovi překřtěn na White Mouse) a honorářem si vydělal zhruba tolik, jako za měsíc náročné manuální práce, kde si připadal jako tažné zvíře. Chtěl se živit psaním dál, ale ostatní povídky mu redakce vracely. Účastnil se i literárních soutěží Demokratické a Republikánské strany (ovšem pouze demokraté mu vyplatí slíbenou odměnu). Avšak nakonec díky svým čtivým románovým povídkám prorazil.

Živil se jako publicista, cestopisný reportér a válečný zpravodaj. Postupně vydával nové povídky a knihy, celosvětově slavným se stal po úspěchu románu Volání divočiny (dodnes jeho nejčtenější kniha) v roce 1903 a i jeho další knihy, ač předtím odmítané, se brzy staly populárními. Stal se členem Bohemian Club, kde se scházela umělecká elita San Francisca. Nestává se ovšem jen salónním žvanilem, nadále otevřeně každému říká, co si myslí (klidně tak na večírcích kapitalistů svým hostitelům říká, že jako společenská třída jsou paraziti). Roku 1913 se stává nejlépe placeným spisovatelem své doby (vydělává si ročně, v přepočtu na současné ceny a českou měnu, přes 35 milionů), za povídku si může téměř říct, kolik chce (obvykle si říká 500 tisíc korun). Píše hlavně povídky, dále díla inspirovaná přírodou, naturalistická, realistická a se sociální tématikou. Okruh jeho témat je skutečně široký, často před psaním dlouho studuje, než se dá do díla. Kvůli napsání knihy Lidé z propasti dokonce pod falešnou identitou žije v chudinské čtvrti v Londýně. Dle údajů z roku 2001 je nejpřekládanějším spisovatelem do češtiny. Svým dílem inspiruje další spisovatele, například Ernesta  Hamingwaye, George Orwella, Johna Steinbecka, Philipa Rotha či Uptona Sinclaira, a tak lze Londona považovat za jednu z nejvýznamnějších osobností moderní světové literatury (nemluvě o dalších spisovatelích, kteří nejspíš jeho vliv na své dílo nepřiznali). Za vydělané peníze zabezpečí rodinu, přispívá na všemožné dobročinné účely, kupuje si jachtu a vydává se na cestu „kolem světa“ (o cestu má zájem celá řada neznámých lidí, kteří píší Jackovi dopisy se žádostí, aby se mohli připojit k výpravě – jednoho z nich si Jack skutečně vybírá). Z Kalifornie plují přes Havajské ostrovy, Marquezské ostrovy, Tahiti, Polynésii, Fidži a Šalamounovy ostrovy až do Sydney. Dále kupuje velký pozemek v Kalifornii, 404 hektarů (pro představu – je to zhruba stejná rozloha, jakou má Přírodní park Hostivař-Záběhlice), dnes Jack London State Historic Park, kterému Indiáni říkali Měsíční údolí. Jen samotný pozemek ho stojí 25 tisíc dolarů, přepočteno na dnešní ceny a českou měnu 12,5 milionu korun. Nechává si na něm postavit ranč (Beauty Ranch) a také kamennou vilu Wolf House, jež měla vedle luxusního sídla (počítalo se s 23 pokoji) sloužit i jako komunitní centrum. Na svém Krásném ranči žije se svou ženou, sestrou, sluhou a tajemníkem, vedle toho jsou přítomni hosté, obvykle více než deset lidí. Součástí pozemku je vedle ranče i menší chata, domky pro zaměstnance, dále je zde vinohrad, několik polí, farma, stáje, chlévy, zalesněná část a rybník. Jack zde na zemědělskou práci zaměstnává okolo 50ti lidí. Vlčí Dům ovšem krátce před dokončením shoří, což přispěje k jeho finančním i zdravotním problémům (domníval se, že mu ho někdo zapálil) – kamenný dům nechává postavit znovu a ve stejném roce mu lékař oznamuje, že má z pití alkoholu nemocné ledviny a játra.

Vedle spisovatelské činnosti vyvíjí Jack London i činnost politickou. Předsedal Socialistickému sdružení univerzitních studentů (v době, kdy byl jeho místopředsedou Upton Sinclair). Pořádá přednášková turné (pod hlavičkou Socialistické strany, nebo na univerzitách či Akademii věd) – uznávané jsou vedle jeho přednášek o politice, filozofii a literatuře i jeho ekonomické přednášky (Jack ostatně právě ekonomii věnoval ve svém samostudiu dost času). Diskutuje (účastnil se všemožných neformálních debat, byl ale i členem Debatního spolku). Byl členem odborů. Psal a publikoval své politické úvahy a články, zejména pro levicový tisk (pro ten vždy zdarma). Za protivládní řeč v parku v centru Oaklandu je dokonce zatčen. Roku 1896, krátce po přečtení Komunistického manifestu, vstupuje do Socialistické dělnické strany (brzy poté o něm vychází lživý článek v San Francisco Chronicle, kterým začíná Jackova nechuť k novinářům), odkud roku 1901 přestupuje do nově založené Socialistické strany Ameriky. Je zastáncem socialismu a individualismu (podobně jako Oscar Wilde tvrdí, že tyto dva směry spolu mají více společného než rozdílného). Jak by také ne, Wildeova esej na toto téma, Lidská duše za socialismu, je součástí Jackovi knihovny. Stává se erbovním autorem evropských socialistů, později je však jeho dílo překrucováno a zneužíváno nejprve nacisty a pak i komunisty. V letech 1901 a 1905 za socialisty kandiduje na starostu Oaklandu (s volebními výsledky 2,6 % a 8,6 % ). Ve své volební kampani celkem realisticky říká, že neočekává své vítězství, ale že vysoká podpora socialistů vyleká kapitalisty, kteří pak radši svým zaměstnancům zlepší životní podmínky. Roku 1908 mu vedení socialistické strany dokonce nabízí kandidaturu na prezidenta USA, kterou ovšem odmítá. Zpětně na chvíle, které strávil na různých schůzích, debatách a přednáškách různých místních organizací socialistické strany, vzpomíná jako na nejšťastnější okamžiky svého života, kdy se setkává s lidmi s podobným uvažováním. Jeho román Železná pata je dodnes považován za nejvíce revoluční román všech dob. Krátce před koncem života ze strany vystupuje, její činnost mu připadá málo radikální. Jak by také ne, on sám volá po revoluci a třídním boji. Jeho pohled na svět byl ovlivněn rasismem, v duchu jeho výroku „ze všeho nejdřív jsem běloch a teprve potom socialista“. Za největšího nepřítele lidstva pokládá organizovaná náboženství, která svými dogmaty ničí samostatné myšlení. Sám se pokládá za ateistu a materialistu.

Zajímavé jsou i jeho vztahy se ženami. Ruth Morse, postava z Martina Edena, skutečně existovala, jen se jmenovala Mabel Applegarth. Oproti knize je zde ten rozdíl, že se s jejím bratrem neseznámil při rvačce, ale v debatním spolku, kde Jack nalezl své první intelektuálně orientované přátele. Byl dvakrát ženatý. Poprvé s Bessie, učitelkou matematiky, podruhé se sekretářkou Charmian. Z prvního manželství měl dvě dcery.

Na literární tvorbě JL je skvělé i to, že nemusíme spekulovat, co chtěl tou kterou knihou říct. Po vydání knihy obvykle dal novinám rozhovor, kde to sám vysvětlil. O to horší je dnes poslouchat (často i záměrné a zákeřné) dezinterpretace jeho díla. Toto nepochopení bylo už za jeho života, proto se Jack často cítil osamělý. Uvědomoval si, že jeho dílo sice kde kdo čte, ale jen výjimečně ho někdo chápe. Sám o tom v jednom dopise píše takto: „Mé nejlepší práce, do nichž jsem vložil srdce a veškeré úsilí svého mozku, se minuly cílem skoro u všech čtenářů na světě. Když lidé člověka nechápou, musí se cítit osamocený. Pokud si pamatuji, proroci a věštci všech věků se také cítili osamoceni, pokud je ovšem lidé neukamenovali nebo neupálili na hranici.“ Tuto osamělost narušovaly jen středeční večery, kdy se u něj scházeli umělci, profesoři, intelektuálové a Jackovi přátelé. Všichni měli blízko k socialismu a říkalo se jim „intelektuální proletariát“. U Jacka se takto každý týden scházelo několik desítek lidí. Za nejbližší přátele Jacka Londona jsou považováni básník George Sterling a spisovatelka Anna Strunsky. Životní filozofie Jacka Londona je ovlivněna Spencerem, Nietzschem, Marxem a Darwinem, styl psaní Kiplingem a Stevensonem.

Závěr Londonova života je poznamenán urémií (selhávání ledvin). Vedle nemoci trápí Jacka i jeho finanční situace, kvůli stavbě Vlčího domu a rozdávání peněz svým známým se dostal do dluhů. Vadí mu, že musí psát dál, aby je mohl splatit. Je zklamán lidmi a společností, přesně jak prognosticky popisuje ve svém Martinu Edenovi, kterého napsal v 33ti. Život už pro něj nemá cíl a smysl. Přemýšlí o sebevraždě. „Byl jsem tak posedlý touhou zemřít, že jsem se bál, že to udělám během spaní, a musel jsem dát svůj revolver jiným, aby ho přede mnou schovali tak, aby ho moje podvědomá ruka nemohla najít,“ napsal. Na své zdravotní komplikace má od lékaře předepsané morfium, kterým se roku 1916 předávkuje a umírá. Přivolaný doktor Thomson nalezl na podlaze pokoje dvě prázdné ampulky a na nočním stolku uviděl psací blok s výpočty smrtelné dávky těchto drog. V Evropě se o jeho smrti psalo více než o smrti císaře Františka Josefa, který zemřel den před ním. „Není smrti. Život je duch a duch nemůže zemřít,“ praví Darrell Standing, hrdina z velkého Londonova románu Tulák po hvězdách. A Londonův duch opravdu nezemřel. Zůstala po něm padesátka knih, které dodnes čtou všechny generace.

Literární zdroje
Irving Stone – Jack London: Námořník na koni

Internetové zdroje
johannhari.com
http://en.wikipedia.org/wiki/Jack_London
http://www.odmaturuj.cz/zivotopisy/jack-london/

© 2013 jacklondon1.wordpress.com
Používat text tohoto životopisu je možné pouze s uvedením odkazu na tuto stránku.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Články, recenze a novinky se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s